„Tak nám zabili Ferdinanda“

notebook-1

… totiž zákon o znalcích a tlumočnících.

Zákon č. 36/1967 Sb. Tak dlouho tu byl, tolik toho zažil, tak jsme ho neměli rádi, tak strašně moc nevyhovoval, a tak moc nám nyní chybí.

Dnes je 22. ledna 2021, a kdybych měl jako znalec shrnout své pocity z nově účinného zákona č. 254/2019 Sb., tak bych asi musel mluvit velmi neznalecky.

Nový zákon vstoupil v platnost 9. října 2019 s účinností od 1. ledna 2021. Prováděcí vyhlášky k němu však Ministerstvo spravedlnosti vypustilo 7. prosince 2020. Tedy pouhé 3 týdny před účinností. Co na tom, že teprve z těch vyhlášek jsme se mohli dozvědět řadu věcí, které jsou pro výkon znalecké činnosti naprosto zásadní.

Třeba co se má od 1. ledna do posudků vlastně psát.

Vždyť kdo by s něčím takovým spěchal.

Když to vezmu kolem a kolem, co nám vlastně nový zákon přinesl. Než se pustíme do jednotlivých bodů, je nutné si připomenout, kdo to ten znalec vlastně je, protože to je věc, ve které tápe celá řada soudců i advokátů.

Znalec v žádném případě NENÍ poslem univerzální pravdy (ku všeliké nelibosti odborné i laické veřejnosti). Znalec je odborník, který odborně správně, metodicky správně, přezkoumatelně a obhajitelně předkládá svůj odborný názor. Ale to neznamená, že když bude jiný znalec, že třeba jeho názor nebude úplně jiný. A přesto může být také správný. Na soudci pak je, aby si vybral, a podle toho soudil.

Vždy ve svých přednáškách říkám studentům – představte si dům celý ze zlata, zlaté zdi, zlaté kliky, ba i toalety celé zlaté. Jenže ten dům stojí uprostřed oceánu na mrňavém ostrově, kam se nedá ani doplout, ani doletět. Jakou takový dům má cenu? Jeden znalec napíše, že má cenu zlata, které tam je, tedy ohromnou. Druhý znalec napíše, že je tam sice spousta zlata, ale nedá se ani vyzvednout, ani nijak využít. V takovém domě se nedá bydlet, nedá se prodat. Jeho cena tedy bude zanedbatelná. Diametrálně odlišný názor, a přesto oba pravdivé.

I to je jeden z důvodů, pro který se v civilizovaných zemích u soudů používá tzv. „hot tubbing“. V ČR se udělá jeden posudek, ten se u soudu probere, pak si soud nechá udělat druhý posudek, ten se probere, pak se předvolá první znalec k druhému výslechu, do toho protistrana přijde se třetím posudkem, pak následuje třetí výslech prvního znalce, první výslech druhého znalce, čtvrtý výslech prvního znalce, druhý výslech druhého znalce, první výslech třetího znalce, … a řízení se táhne.

Jinde na to jdou jinak. Soud pozve všechny znalce, aby se „utkali“ v rámci jednoho řízení. Nechá je prezentovat závěry svých posudků, čelit připomínkám svých kolegů, resp. oponentů. A po řízené diskusi se očekává, že se všichni zúčastnění znalci shodnou na nějakém – pro všechny z nich akceptovatelném – závěru, se kterým pak soud nakládá. Fertig za jedno odpoledne. Chytré, ne?

Tak tedy, co nám to ten zákon přináší?

  • ve starém zákoně mohl znalec spáchat 8 různých přestupků, podle nového už jich je 15,
  • podle starého zákona jsme mohli dostat pokutu maximálně 100.000,- Kč, podle nového už je to 500.000,- Kč (a zatímco podle starého zákona stačila i výtka, zejména za méně závažné přestupky, a nemuselo se přistoupit k finanční sankci, podle nového už je finanční sankce povinná – např. i za to, že do pěti pracovních dní nezaeviduji nový posudek do evidence (75.000,- Kč), za půl milionu je pak třeba to, že nevyhotovím stejnopis posudku pro svoji archivaci nebo jej neuchovám po dobu 10 let),
  • podle staré legislativy byla odměna znalce 100,- Kč až 350,- Kč za hodinu práce (to se nijak nezměnilo od roku 2003), podle nové je to 300,- Kč až 450,- Kč za hodinu práce (na tomto místě je nutné zmínit, že hodinová sazba za opravu např. Škody Octavia je 840,- Kč). Za 18 let tedy došlo k růstu znaleckých odměn o 100,- Kč/hod (to je pořád pohoda oproti tomu, kdy po nás orgány veřejné moci chtějí tzv. odborné vyjádření – tam je sazba 75,- Kč až 125,- Kč za hodinu). Tyto odměny ale nelze chápat jako mzdu znalce nebo jeho vlastní příjem (stejně jako platba za opravu auta není mzdou mechanika, ale příjmem servisu). Je to příjem podnikatele, který nese na druhé straně nemalé náklady (neustálé vzdělávání se, kancelář, technika, patřičný software, pojištění, auto atd.). Když odečteme od znalečného metodikou MPSV režii, která činí pro znalce v oboru Ekonomika (obor 2631 – Specialisté v oblasti ekonomie) 335,- Kč/hod., dostaneme se k zůstatku 115,- Kč/hod., a to pouze pokud je znalci přiznáno znalečné v maximální možné výši (což se velmi často nestává, neb především soudy se na znalce obracejí proto, že něčemu nerozumí, ale naprosto perfektně rozumí tomu, kolik za to znalec má chtít. Osobně to považuji za největší ekonomickou zrůdnost, neboť ze starého, i nového zákona (bohužel to tam zůstalo) vyplývá, že o odměně znalce rozhoduje orgán, který znalce ustanovil – tedy o ceně služby rozhoduje spotřebitel – tedy stejně, jako když člověk půjde do prodejny aut, a řekne prodejci, že mu za ten nový Mercedes dá 50.000,- Kč, protože prostě za víc nestojí a větší hodnotu pro něj nemá – ABSURDNÍ? Ale přestně takhle to je se znalci!). Pokud vyjdeme z minimální mzdy pro rok 2021 (15.200,- Kč), dostaneme se k údaji, že minimální odměna znalce by měla být 185,- Kč/hod. S přičtením režijních nákladů by tedy znalečné mělo být minimálně 520,- Kč/hod., aby znalec dosáhl na tzv. minimální mzdu,
  • nově musíme mít uzavřené povinné pojištění odpovědnosti znalce za způsobenou škodu. Je to veskrze potřebná a užitečná věc, kterou jsem se já sám o své vlastní vůli snažil zřídit již od roku 2013. Bohužel však zákonodárce zapomněl na existenci § 346 trestního zákona a na to, že znalec škodu způsobí, pokud podá nepravdivý nebo neúplný znalecký posudek. A tedy spáchá trestný čin. A tedy je vyloučen z pojištění. Většina pojišťoven na to reagovala tak, že toto pojištění vůbec nenabízí. Z těch, kteří jej přesto nabízí, je mým osobním favoritem jedna nejmenovaná pojišťovna, která si do výluk pro pojištění odpovědnosti znalce (tedy pojištění odpovědnosti dané zákonem) uvedla, že výlukou je pojištění odpovědnosti dané zákonem 🙂
  • zánik všech znalců jmenovaných podle starého zákona po uplynutí pětiletého přechodného období, pokud si nepožádají o zápis do seznamu podle nového zákona a nesloží zkoušku na Justiční akademii. Aktuální věkový průměr znalce v České republice je 68 let. Kolik znalců tedy bude pokračovat? A kolik možných nových znalců zaujmou nové podmínky natolik, že se budou chtít stát znalci? Zdá se, že soumrak znalců právě nastal …

Zákon přináší celou řadu dalších věcí, ale to už by pak tohle pojednání nikdo nedočetl. Co nám tedy přináší prováděcí vyhlášky? Kromě shora zmíněné výše znalečného, kterou jsem zahrnul pod novinky, které nám přináší zákon, je to především následující:

  • výborný, a především velmi důstojný, § 12, vyhlášky č. 504/2020 Sb., který říká, že pokud znalec použije motorové vozidlo bez souhlasu zadavatele znaleckého posudku, náleží mu náhrada jízdních výdajů ve výši určené pro hromadnou dopravu 🙂 … a věřte tomu či ne, soudy skutečně mnohdy nedovolují znalcům motorová vozidla,
  • přesné určení znalečného (shora zmíněné),
  • požadavky na zadavatele posudků, především pak je znalci nutné sdělit skutečnosti, které mohou mít vliv na přesnost závěru znaleckého posudku,
  • diskreditaci znaleckého posudku jako celku. Ptáte se proč? Pokud nejsem schopen ověřit věrohodnost zdroje dat (a to znalec oboru Ekonomika není prakticky nikdy – vždy se vychází např. z účetnictví společnosti, z výkazů, z majetku, ze smluv apod., ale znalec není schopen ověřit, že s těmito podklady nebylo zacházeno nějak kreativně, takového ověření nejsou schopni zpravidla ani auditoři, a to s danou firmou přichází do kontaktu prakticky neustále – samozřejmě jsou určité možnosti, jako např. Benfordův zákon, ale ty nedávají jistotu, jen určitou míru pravděpodobnosti), musím uvést, že jsem nemohl ověřit věrohodnost dat. V závěru pak, pokud podklady nebo metoda neumožňují vyslovit jednoznačný závěr, znalec uvede v závěru též podmínky jeho správnosti nebo jiné skutečnosti snižující jeho přesnost. Jak jsem již zmínil na začátku – znalec oboru Ekonomika není poslem univerzální pravdy – vždyť ekonomové se nejsou už 100 let schopni shodnout na tom, jestli zásahy státu do ekonomiky jsou v pořádku či nikoliv. A takový znalec na začátku uvede, že obdržel účetní výkazy, ke kterým mu zadavatel nesdělil žádné skutečnosti mající vliv na přesnost závěru znaleckého posudku, tyto doklady nemohl ověřit a v závěru to podtrhne tím, že kdyby použil jiné metody, vyšlo by to pravděpodobně jinak. Osobně jsem přesvědčen, že takový posudek by u soudu znevěrohodnila i středně inteligentní opice za banán.

Jo, je to radost, nová znalecká legislativa. Čekali jsme na ni tak dlouho a přišel takový paskvil, že nám začíná chybět náš 54 let starý předchozí zákon.

A co na to Ministerstvo? O tom zase příště …